Ráno bylo jak malované a my se vydaly přes Volovec (2063 m), Ostrý Roháč (2087 m), Plačlivé (2124 m) na Žiarskú chatu. Převýšení : nahoru 1252m, dolů 977m. Slunce do nás nemilosrdně šilo, sem tam jsme se i připekly, ale v tom příjemném vánku na proklatě ostrých vršcích, bez tradičních tatranských chodníčků, ale v zajetí suťovisek a ořetězovaných skal, nám bylo prostě báječně. Ani se nám dolů nechtělo. Snad jen výš a výš…
A to jsme si dopřály i následující den, kdy jsme si tak trochu odlehčily a protože jsme nocovaly opět na Žiarské chatě, absolvovaly jsme příjemný okruh přes Príslop (2142 m) , Baníkov (2178m), Hrubou kopu (2166 m) a Tri kopy (2136m), takže co nahoru 878m, to dolů 878m. Jen se nám slunko trochu schovávalo a na vršcích dul poměrně silný vítr. Zato dole u potoka se dalo opalovat. A tak jsme i učinily. Chvíle romantiky a těšení se na orosené pivečko jsou k nezaplacení. :-)
A tak jsme vlastně na etapy přešly celý nádherný hřebínek Roháčů. To je ta hnědá čára na mapě. A je tu den odjezdu. Ráno se spakujeme a náš poslední vrchol čeká ve výšce 2184,6m - jedná se o třetí nejvyšší vrchol Západních Tater – Baranec. Převýšení : nahoru 884m, dolů 1314m do Žiáru, odkud jedem busem do Liptovského Mikuláše. Pravda, počasí je tu nevyzpytatelné, a tak jsme měly radost,že jsme netahaly zbytečně pláštěnky a jiné nepromokavé oblečky a při sestupu si jich užily.
Ještě dáváme papání, kávičku, dortíček a fofrem na vlak. Stlaní už máme nacvičené, jde to raz dva, uléháme polomrtvé a ráno ve 3h polospící vystupujeme v Kolíně. Už jsme zase v Kolíně…..? :-)
Někdy příště páčko. Ještěrka Jitka
