Přeplavba Tenerife - Madeira - Gibraltar - Cartagena - Ibiza - Mallorca - Barcelona 4-5/2013

rock sailing trip východním atlantikem a západním středozemním mořem

Ve středu 17.4.2013 nás čeká přesun letecky na Tenerife. Měli bychom přistát před 20 hod. na TFN, vyrazit do skal a úspěšně rozjet rs (rock sailing) trip a to právě tím skalním lezením. Leze se zde na bazaltech či andezitech, čekáme tedy jen to nejhorší, jelikož toho o místních oblastech víme pramálo.

V pátek v noci nás čeká výstup na vrchol sopky Pico del Teide 3718 m n.m. - nejvyšší hory Španělska (Tenerife) s cílem pozorovat z vrcholu východ sobotního slunce.

Tutéž sobotu 20.4. sestoupíme dolů a z přístavu Radazul jihozápadně od Santa Cruz de Tenerife vytáhnem poprvé na širé moře naši jachtu - Oceanis 43. V neděli bychom měli vyplout z Radazulu směr sever tedy ostrov Madeira. Vítr nám ovšem zatím dle předpovědi nepřeje. Fouká severák. Posádku by mělo vytvoři osm maníků, my však zatím většinu z nich neznáme, jsou to většinou kamarádi Vaškova bráchy z Kladna, čtvrtina posádky je z Upicej.

Předpověď počasí na moři

Globe smer vetru

Tenerife

Můj přílet přes Barcelonu proběhl bez větších potíží (pár kotrmelců a jsme na zemi), stejně tak i Vaškův přílet přes Madrid dopadl po menším přistávacím dramatu na Tenerife Norte (déšť a mračna) na jedničku. Přiletěli jsme chviličku po sobě a když jsme se úspěšně shledali i s našimi objemnými zavazadly bylo jasné, že je vše v suchu. Tedy do té doby než jsme opustili přístřeší letiště TFN, venku totiž mrholí. Vyrážíme busem směr Santa Cruz de Tenerife, kde má Vašek již domluvené setkání s kamarádem z Prahy, který zde již dva týdny pracuje na architektonickém projektu pro jednu zdejší architektonickou kancelář. Setkání pohoda, večeře v místní restice a po lahvi bílého padá odvážné rozhodnutí vyrazit ještě v noci směr lezecké oblasti po dálnici TF1 směr JZ někam ke 39 km. Zde jsme po půlnoci místního času (GMT) a vyrážíme s naší objemnou bagáží (téměr 31 kg na osobu) po pobřeží kamenitými stezkami za ideálním spaním na pláži. Pláž nakonec nalézáme, je skalnatá místy kamenitá malá a plná naplavených živičných asfaltů či ropy :-). No ale je tu bezva jeskyně používaná jako bivak a to je pro nás v tuto chvíli zásadní objev. Ráno dlouhé - Vašek potřebuje dospat silný deficit z Prahy, já se zatím věnuji potápění ve vlnách, voda je tak akorát na to vydržet tam max. 30 min. Pod vodou nic moc. Před jeskyní ještě vylezeme jeden nový bouldřík přes lávový vír a mizíme směr skály - tedy na stopa. Stop moc nefrčí, ale po nějakých peripetiích se vezem a i s pomocí místního školního busu dorážíme do Ville de Arico. Nakonec jsme (to už je ale k 17 hod.) poblíž oblasti La Boveda jižně od vesnice Villa de Arico a vyrážíme do terénu hledat, jelikož není na první pohled vůbec nic vidět. Terén je značně členitý a nepřehledný - strašnej krpál, všude nějaký kaktusy, prostě divočina. Další km v terénu s šílenou zátěží na úporném slunci nás ničí. Staneme na okraji kaňonu hlubokého asi 100 m, do něhož ústí monumentální vodopád, který je aktuálně ale bez vody. Nakonec nacházíme přístupovou kozí stezku příkrým svahem po SZ okraji kaňovu a sestoupíme na dno pod vodopád. Skalní stěny tvoří jakýsi vulkanit blízký bazaltu. Lezeckých cest nacházíme asi 25 délky max. kolem 30 - 40 m. Moc se nám nezamlouvají, není k nim snadný přístup - leda strmým zarostlým svahem - erární presky se ale v několika linkách houpou a lákají. My se zlákat nenecháme a vydáváme se tedy kaňonem po proudu potoka, který je nyní vyschlý - jinak by se jím šlo asi velice obtížně místy by to jinudy něž vodou nešlo. Po chvíli narážíme na asi 18 m dlouhé slanění vyhlazeným skalním žlabem a po něm ještě na jedno - to je malinko kratší cca 14 m. Kolem druhého slaňení jsou parádní stěny i s převisy a rýsují se v nich bezva linky, pod převisem nacházíme i vhodné štěrkové lože, kde budeme nocovat. Před setměním stíhám zapytlit zajímavou megadardu - průvodce nemáme, tudíž nic nevíme. Skála je v dolní části silně vyhlazená periodicky protékající vodou a téměř se po ní nedá lézt. Jsme ale nabuzeni a tak už po setmění vyráží Vašek do nějakého cca 6a+, které posílá OS a já si ho musím taky hned dát. Noc je divoká. Vírt, žáby z kaluže, holubi a netopíři - ti všichni nás nenechají chvíli v klidu. Z převisu ještě občas zahučí nějaký ten šutr kamsi vedle nás. Kameny tlačí přes tenké karimamky, no znáte to... Ráno ale začíná megalezba, i když do první cesty nastupuji až kolem jedenácté. Je to krásná linka kolmou stěnkou pak stropovým převisem asi 3 m a mírně převislým výlezem - cca 20 m. Posílám OS odhaduji na 7a+/7b a mám z cesty velkou radost, je to nádherná linie po pěkných vesměs velkých chytech a jelikož jsem nad převisem minul nýt a natáhl odlez na nějakých 6 -7 m k nýtu nad vhloubením přes pěkný bouldr, ve kterém jsem si hezky dýchl, je to bezva zážitek. Je ale vedro a my jsme neplánovali tady nocovat a natož lézt dva dny. Zásoba vody je malá. Vašek dává tu samou linku jen pod převisem uhne doprava a končí ve smyčce v nýtu o pár metrů dál za cca 6b+. Slunce do ní již ale pěkně pere a lezba začíná poněkud vysilovat. Vlevo jsou ale další dvě krásné linky, nedá se svítit, musím alespoň jednu pokusit. Vybírám tu levou - krásná linie asi 20 m mírným převisem po většinou dost velkých chytech. Koncový bouldřík po restu v prohlubni ovšem dost překvapuje. Kousám to a sunu nohy výš a výš, točím kozy, kroutím prsty, ladím boky a je z toho další pěkné OS. Klasu odhaduji na 7b+. Vašek si to dává v zápětí také. Tuhle linku doporučujeme také. Dole jsou z ní nějaké fotky. Snad někdy zjistíme o jaké cesty vlastně šlo.

Z kaňonu musíme žel začít ustupovat, slunce je silné a naše zásoba vody je pokročile upita. Zdá se, že na cca 7 km dlouhou tůru k moři nám zbývá každému asi 200 ml vody! Průchod kaňonem je monumentální, občas musíme překonávat teréní stupně pomocí instalovaných ferrat. Objevujeme obrovské množství bezva cest, které si už ale nemůžeme zkusit, jelikož není voda! Sucho nás drtí a my to máme daleko. Kaňon se rozevírá a křižuje ho kamenitá cesta, po ní se vydáváme doleva mezi místní kryté plantáže, kde se pěstuje všechno možné. Všude jsou zavlažovací nádrže a trubky vedoucí vodu. Konečně narážíme i na přetlakový ventil z něhož crčí voda. Plníme vyschlé láhve a sebe, přidáváme si rovnou živočišného uhlí pro jistotu - voda nechutná moc přesvědčivě. Nepijem jí také moc.

Mapa skalních oblastí Svět

Přístup Tenerife - Fasnia

Přístup Tenerife - Canada del Capricho

Přístup Tenerife - Las Vegas

Přístup Tenerife - San Marcos

Dorážíme na asfaltku a šineme si to pomalu k moři, místní farmáři na nás hledí jako na zjevení a rozhodně nás nehodlají nikam přiblížit. Nakonec nás zachrání jeden ochotný rolník za nímž jdu do skladu a vytahuji z něj 1,5 l petku pitné vody, která do nás zahučí v několika vteřinách. Pěšky musíme sejít opravdu až k dálnici, kde sedáme na bus a vezem se na jižní letiště. Již pozdě odpoledne půjčujem na TFS auto (opel corsa s velmi slabým motorem) za 32€/den, jinak bychom se nedokázali dnes v noci dostat k dalšímu cíli naší výpravy po ostrově a to je Pico del Teide (3718 m n.m.) nejvyší aktivní sopka (hora) Španělska.
Stavujeme se na nákupu a večeříme na kamenité pláži v Los Cristianos a vzhůru na noční štaci.
Před půlnocí jsme na parkovišti (cca 2400 m n.m.) pod nástupem pěší stezky na Teide. Čeká nás dvouhodinka spánku v autě, teplota je zde kolem 16°C.
Ve dvě ráno nás budík přesvědčuje, že je čas jít. Vyrážíme megatempem na lehko s malým batohem vštříci něčemu, co zatím vůbec nevidíme. Je před námi asi 7 km výstup strmými kamenitými stezkami stratovulkánu s převýšením kolem 1300 m.

Před pátou hodinou ranní dorážíme k chatě Refugio de Altavista (3260 m n.m.), kde nocuje část naší budoucí posádky. Máme škodolibou radost, že se nám je zřejmě podařilo dohnat a vyrážíme dál na cestu k horní stanici lanovky La Rambleta 3555 m n.m.... bude doplňeno
Kolem šesté ranní se krčíme se skupinkou dalších nadšenců na vrcholu Teide a očekáváme východ slunce.
... bude doplňeno

V sobotu 20.4. objevujeme konečně marínu (puerto deportivo) v Radazulu, nacházíme naši jachtu jménem SAOCO, poznáváme zbytek posádky a naloďujem se. Vracím auto na TFS (což je dost manana zážitek) a vracím se busem do Radazulu. Odplutí se posouvá na neděli ráno cca 10 hod. Jsme s Vaškem silně v jiných dimenzích, potřebujem spánek a já začínám zpracovávat, po chvíli snahy zjišťuji, že to moc nejde a kašlu na to. Ráno bude stres pokračovat.

Je neděle ráno (21.4.) a já narychlo smolím tento textík, fotky jsem nějak spěšně pofackoval za chvíli vyplouváme směr Madeira - Portugalský ostrov, který je od nás vzdálen asi 670 km (370 NM). Vítr příznivý předobok cca SZ. Měli bychom tam za cca 4 dny být. Náš kapitán Robert z Kladna úspěšně vyvádí Saoco ze spleti přístavních lan a vyplouváme na šírý atlantik. Následuje kurz ovládání lodi, oplachtění, názvosloví (to je echt zážitkové - vinčna, sálink, gena, rif atd.) a nácvik záchrany muže přes palubu. Tak a jsme na moři. Dostáváme se na úroveň severního mysu ostrova Tenerife, napínáme plachty a vyrážíme v kurzu 020 k severu. Plujeme rychlostí cca 5 - 6 uzlů.

Surové foto... není čas si hrát

Madeira

No a teď je úterý 23.4. a my jsme přibližně v 11 hod. zakotvili na vulkánem tvořeném ostrově Madeira a jdeme si teď konečně užít ostrov. Madeiru jsme vypili jako správní žízniví námořníci a v rámci možností prošmejdili. Viděli levády, banánové plantáže, hory, vodopády, ochutnali místní speciality a poznali, že je tu fakt pohodový život. Nu i Columbus tu prý trávil dlouhé roky. Dnes jsme vystoupali na Pico de Ruivo (cca 1820 m n.m.) nejvyšší to vrchol Madeiry a prohlédli si severní a východní pobřeží - je fakt úchvatné. No a já už zase nemám čas vypisovat sem všechny zážitky a zvládnout upravit fotky. No a co nás tu nepotkalo bylo lezení, jelikož to tu s ním není žádná sláva, i když skal je tu spousta. Pár oblastí tu prý je, nicméně nestálo nám to za to - alespoň jsme ponosili lano a cajky po ostrově, podívaly se s námi leckam...

Už asi hodinu je pátek 26.4. a na ráno chystáme vyplutí směr Gibraltar, kde bychom rádi strávili nějaký ten den. Čeká nás nejdelší úsek plánované plavby asi 1150 km (630 NM) a tak se moc netěšíme, bude to náročná trasa. Už jsme okusili jak chutná mořská nemoc (chvilková nevolnost) a jak nekomfortní je plout celé dny pod plachtami v třímetrových vlnách a tudíž ve značném náklonu a neustálém neklidu, hluku, vlhku, nedostatku spánku, únavě, žaludku na vodě a neschopnosti/nemožnosti cokoliv smyslupného dělat. Těšíme se tedy opět naschle z Gibraltaru za cca 4-6 dní. Snad tam zvládnem nějaké to foto dodat. No a já musím do sprch a spát... pá pá
Nu a je 13 hod místního času a my jsme stále ještě ve Funchalu, jelikož nás zdrželo všechno možné. Ještě musíme natankovat, ale je zrovna siesta... no snad za chvilku jedem...

Netříděné foto vyplutí z Radazulu, plavba na Madeiru a foto z Madeiry

Gibraltar

Z Madeiry jsme se šourali jak to jen šlo proti východnímu větru, který se směrem k Maroku otáčel stále více na severní. Umě jsme ho využili jako předoboční a nesli se na něm v pravém náklonu po ladném levotočivém oblouku celé čtyři dny aby v úterý (30.4.) okolo poledne zcela ustal. Třímetrové vlny zmizely a hladina Atlanktiku zesklovatěla. Nakopli jsme tedy motor a zažili neskutečnou pohodu , kdy se loď konečně narovnala do normální polohy a my mohli normálně chodit ležet a fungovat. Nálada na lodi stoupla o 200%. Včera s rozbřeskem kolem 7 hod. ranní místního času spatřujeme asi 40 NM vzdálená hosrstva Vysokého Atlasu v Maroku, což je velmi radostné. Začínáme rozpoznávat i břehy Portugalska mezi nimiž tušíme náš cíl - úžinu Gibraltarskou. Naše hlídka končí s 8 hod ranní a my musíme spát. Probouzíme se po poledni a když vystrčíme hlavy na palubu spatřujeme již již velmi detailně oba břehy zužujícího se Gibraltarského hrdla jím plujeme. Vlevo břehy Španělska a vpravo Maroka. Přibližujeme se k Tarifa, hrdlem fouká silný VSV a my proti němu obtížně a s minimálním postupem k cíli křižujeme opět na plachtách při Španělských březích v uzkých mezích koridoru vyhrazeného pro běžnou příbřezní plavbu. Vyhýbáme se mělčinám s několika vraky lodí, které na nich ztroskotaly. Jelikož jsme za sebou táhli 50 m vlasec se třpytkou, který se nám při nečekaném obratu opět zamotal do nějakého zařízení pod loď, musíme před nahozením motoru provést kontrolu zařízení pod loďí. S Liborem se noříme do chladné nazelenalé vody a střídavě potápíme pod loď. Vlasec je skutečně namotán na lodním šroubu, který se při plachtění volně otáčí. Pomocí nožů postupně odřezáváme smyčku po smyčce až je šrou očištěn a my můžeme s pomocí motoru konečně dorazit posledních cca 15 mil k dnešnímu cíli, kterým je přístav La Linea (Puerto deportivo Alcaidesa - Cádiz) pod Gibraltarskou skalou, přímo v Gibu u letiště mají plno. Se soumrakem se proplétáme mezi obřími tankery a trajekty Gibraltarkou zátokou a kolem 23:30 nalézáme v potemnělém přístavu místo k zakotvení.
Konečně doplňujeme vodu, která nám před dvěma dny došla, můžem se osprchnout, vyrážíme objevit přístav a do nočního města. Dáváme jen jedno na doplutí a jdeme spát. No a teď je ráno a nás vábí cca 350 m vysoká strmá stěna Gibraltarské skály. Podle infa z webu tušíme, že je zde lezení možné jen s vyjímkou, kterou vzdává policie nebo dokonce armáda, jelikož skály jsou na letecké základně Royal Air Force a jsou zřejmě tradičního rázu, musíme zjistit zda najdeme i nějaké zajištěné jelikož vklíněnce s sebou nemáme. Možný je údajně i bouldering na pláži a DWSko nad mořem. No uvidíme, jdeme na to. Podařilo se nám nakontaktovat místní lezce, kteří nás poslali za skalním lezením najisto a to do Španělska :-). No ale po spěšné obhlídce ostrova je třeba konstatovat, že DWS minimálně na východním a jižním pobřěží skalnatého poloostrova je možné a dobré. Stěny jsou kolmé a převislé až 25 m vysoké, hloubka pod nimi snad většinou dostačující - nutno ověřit. Bouldry na východních plážích by mohly být také s úspěchem lezeny. Na cca 350 m vysokou severní stěnu jsme nenašli žádnou odjištěnou cestu, přístup k ní je většinou přes pozemky různých firem značně obtížný né-li nemožný. Z východu jsou skalní stěny přístupné již poměrně dobře ale je nutno nastoupat několik desítek metrů (možná až přes sto místy i více) suťovými svahy pod skální stěny. Jediné tři štandy jsme natrefili na hřebenu při dělostřelecké baterii na jižním cípu skalního ostrohu. Nejsou pod nimi žádné odjištěné cesty, asi jsou používány při VHT nebo na těch pár krátkých (15 m) cest na TR, které jsou pod nimi.
Jinak Gibraltar je Britskou državou a tudíž se cítíte jak v ostrovní Anglii, až na to že nad městem se po kopcích proháni neohrožené opice a promíšení se Španělským obyvatelstvem je více než značně patrné. Fish and chips je tradičně dobrá :-) a potěší, nakonec nic moc jiného Vám stejně v některých rastauracích ani neuvaří (neusmaží).
3.5. odpoledne bychom rádi vypluli na náš závěrečný cca 910 km (500 NM) dlouhý tah Středozemním mořem asi přes Ibizu, ale určitě na Mallorcu.

Foto Vedelín - Tenerife až Gibraltar

Motril

Dnes (sobota 4.5.) jsme s Vaškem konečně zalezli a to na skalách v Motrilu v Andalusii. Leze se zde na několika vápencových skalách (budinách), které nečekaně vystupují mezi fylity - na kontaktu je vyvinuto ložisko zinku, které bylo od středověku intenzivně hlubinně těženo. Cesty jsou až 40 m dlouhé ale většina jsou zašlemené kvaky v mini převisech do 14 m. HOdně direk je v hladkých břichách navrtáno uměle, nebo bylo přírodním chytům malinko pomoženo sikamaltem či vrtačkou. Cesty ale pěkné. Moc lidí tuasi neleze. Směrem na sevr ke Granadě je mnohem více zajímavých oblastí. Přesto zajímavý zážitek :-). Foto snad později. Je totiž už 23 hod. a my za chvíli vyplouváme směr asi Cartagena, pak Ibiza a nakonec Mallorca.

Cartagena

Máme 6.5. cca 2 hod. ráno a my právě přilouváme do přístavu v Cartagenně. Navigujeme se podle palubní GPS a místních majáků. Přístav je starobylý, semknutý a momentálně potemnělý. Wifi je u vedlejšího Burger Kingu zdarma no a tak tu na molu klapu. Dochazí ovsem baterka a tak si jdu zdřímnout. Ráno půjdem obhlédnout okolí a načerpat nějaké nové zážitky.
Přímo před přístavem jsem zmerčil půjčovnu kol a na netu jsme díky burger kingu našli nejbližsí lezecké oblasti v okolí vesničky na pobřeží El Portús asi 10 km západně od Caratgeny. Je tradičně poledne a my usedáme na kola za 3€ a šinem si to vyprahlou španělskou krajinou do El Portús. Nad vesnicí zjišťujeme, že nejlépe dostupná skalní stěna je v areálu naturistického kempu, přímo na pláži. Recepčí je přívětivá a s úsměvem nás vpouští do zapovězeného areálu. Na pláži je slunečno až pekelno, nálada uvolněná oblečení si připadáme jako vetřelci :-). No ale je tu kolmá stěna asi 17 m vysoká s cca 30 cestami, odjištěné již několikátou generací nýtů. stědní část stěny vypadá slibně, jelikož je dost hladká a mírně převislá. Leč po přelení první cesty je jasné, že je plotna plná vrtaných dírek a lišt, které požitek z OS přelezu značně kazí. Cesty jsou spíše lehké 6a - 6b+, najdou se asi i dvě 7a - 7a+. Vrtačkou je šáhnuto asi do každé cesty, my ale nemáme s našimi koly chuť šplhat do kopců na západ od pláže, kde vidíme další lezecké oblasti a tak zůstáváme na výpeku a nudě. Kolem 17 hod. odpolední máme přelezenou většinu cest a odcházíme s koly přes západní skalnatý hřbet směrem na pláž u El Portús. S překročením útesu žasneme nad osazenstvem pláží s plavkami, je zcela to jiná podívaná :-). U stánku dáváme citronádu a vyrážíme zpět do Cartageny, po překonání zásadního kopce se smějeme již celou cestu z kopce až do přístavu. Vyplutí plánujeme na 24 hod. ae v 22 už jsou všichni na palubě připravení, umytí a vypraní a tak opouštíme Cartagenu. Před přístavem se opět hemží prapodivně označené lodě místních pilotů, jejich mračnem se zdárně proplétáme dále na moře a volíme kurz cca SV na ostrov Formantera jižně od Ibizy.

Den a noc na moři, pohoda, středozemák je jak louže. V cca 1 hod. ráno jsme na dohled JZ břehů Formantery. Náš momentální kapitán Liborek Kulda se rozhoduje vyčkávat a tak vyčkáváme a vyčkáváme, tvrdnem na místě. V 4 hod. nastupujeme na hlídku my s Robertem a volíme volný postup na sever pod plachtami postavenými na motýlka. Zprava se k nám plíží jakási motorová loďka, která křižuje naši dráhu doleva jako bychom tam ani nebyli. Je tak blízko, že vidíme jak před námi spouští rybářskou síť a zleva kolem nás utahuje smyčku. Měníme kurz ostře vpravo na východ a unikáme o chloupek ze sítě. Rybář nás asi neviděl a že jsme pod plachtmi nebral v potaz. Za pět minut na to další rybář provádí ten samý manévr pro změnu zleva doprava. Točíme zpět na sever, stahujem plachty, nahazujem motor a mizíme co nejrychleji z těchto podivných vod, kde pravidla plavby určují místní rybáři. Přichází úsvit a náš cíl je zátoka při severním okraji Formantery s podvodními útesy, kde se chceme trochu potápět. Na místo dorážíme kolem 7 hod. nafukujeme člun a odcházíme dospat dluh. Zbytek posádky má krásné ráno na okolních písečných plážích. Po 12té se konečně budíme a trochou potápění v dost studené přesolené vodě uzavíráme tuto kapitolku. Posádka je nakloněna našemu plánu útoku z moře na skalní oblast Buda na JZ ostrohu Ibizy a tak nás laskavě přibližují do zátoky Pena de Oliva a Tomáš nás na člunu vysazuje suchou nohou na skalnatý břeh a my poprvé staneme na Ibize. Impozantní 150 m skalní stěny se tyčí přímo nad námi a my jdeme na to.
Po chvíli je nám jasné, že jde zatím o nejlepší skalní oblast našeho rs tripu. Úžasné kolmé a převislé vápencové stěny s dírami, dírkami, lištami a krápníky! Nádherné sportovní borháky fixe přejištené linky. Občas je někde trochu přiseknuto, ale většina námi okusených čest je 100% příroda a to je paráda. Obtížnosti od 6b do 8a+/8b, orientace na východ a jihovýchod. Prostě požitek, škoda jen, že jsme tak znaveni. Posíláme co jde na OS, co nejde na prasáky. Na pokusování není čas. Již ve tmě dolézám po mnoha pádech druhou délku nějakého odhadem 8a+ úžasným převisem s bouldrem na konci, když na nás ze spoda francouzky haleká dredatý hipík s malířským plátnem pod paží, zda si může nabídnou sušenky z našich zásob pod skalou. No, co zmůžete když jste nalezlí v druhé délce 40 m nad zemí :-). Nyní nás čeká překonat nějak cca 22 km dlouhý úsek do Eirizy (Ibiza - hlavní město Ibizy), kde naše loď kotví v přístavu Club nautico Ibiza. Uf, z parkoviště nad skalami nás nikdo z přítomných aut nechce vzít tímto směrem. Asi jsme dali hypíkovi málo sušenek. Vyrážíme tedy pěšky. Po prvních pěti km dorážíme do Italské restaurace, kde si sedáme na těstoviny a lahvinku červeného, abychom promysleli další postup. Zjišťujeme, že nás od přístav u dělí ještě cca 18 km. Posilněni kvalitním vínem odhodlaně dáváme dalších cca 10 km až ke klubu KM5, z něhož se line po jedné hodině ranní klubový house. Už máme nakročeno a v tu přijíždí spásný taxík a my jsme díky němu za 15€ a 10 min v přístavu a jdeme spát.
Je 9.5. 15 hod. a my vyplouváme směr domovský přístav Alboranu v Palma de Mallorca, který je vzdálen cca 80 km (40 NM) asi 10 hodin plavby. Na Mallorce nás čeká poslední lezení a 11.5. cesta nějak do Barcelony a večerní odlet do Prahy.

Mallorca

10.5. kolem 15 hod. jsme po prozkoumání pobřežních vod a jednoho vraku :_) šťastně dorazili na Mallorcu do domovského přístavu Alboranu v Puerto de Palma. Pořádně jsme příjezd oslavili, předali Saoco a odstěhovali se na katamarán Marlene, kde teď pobýváme do odjezdu do Barcelony. Pojedeme nočním trajektem s Accionou z Palmy dnes (12.5.) v 23.30 hod. a v Barceloně budem v 8 hod. ráno.

Včera 11.5. jsme si půjčili pandu a navštívili s Vaškem uchvacující skalní oblast Fraguel. Při západu slunce jsme stihli ještě úžasnou jeskyni v Porto Soller na severozápadě ostrova. Pořádně jsme se vyhemzali a dneska zamíříme na jih ostrova prověřit Sharmův The Arch s cestou Es Pontas 9a+/9b a skalní oblasti v okolí Santanyi.

Mapa skalních oblastí Mallorca

Přístup Mallorca - Fraguel

Přístup Mallorca - Sa Gubia

Přístup Mallorca - Cala Santanyi

Barcelona

Mapa skalních oblastí Barcelona

Do Barcelony plujeme nočním trajektem z Palmy, nese jméno Zurbaran a pojme značné množství kamionů, osobních aut a cestujících. Po chodbách dost čpí odpadky, ale noc uteče pod nátlakem našich lahví velmi svižně a Zurbaran manévruje chvíli po rozřesku v Barcelonském přístavu. Vyrážíme směr centrum. Opět ověšeni batožinami, málem jsme zapměli jaké to je :-). Sagrada Família od Antonio Gaudí.

Běhy a Vašek

Autor: Běhy Vydáno: 14.4.2013 15:09 Přečteno: 67964x

Formát pro tisk