Napříč Vysokými Tatrami

Vysoké Tatry

Naše výprava tentokrát začíná v pátek 21.8. 2009 těsně před půlnocí, kdy nastupujeme s 18kg batohy do lehátkového vlaku směr Poprad. Chvíli jsme přemýšlely s vidinou 4 dnů báglu na zádech, že budeme odlehčovat, ale fakt nebylo co.Vymydlené a navoněné jsme si ustlaly v kupéčku s roztomilým 19-letým slovenským blonďáčkem, který to musel vydržet celou noc s 5 Ještěrkami. Měl štěstí, že s námi jel tam. Cestou zpátky se linul kupečkem zcela jiný odér…

1. DEN
Ráno jsme se přesunuly z Popradu busem do Ždiaru, odkud začínala naše pouť a měly jsme před sebou 9 hodin pochodu. K naší smůle začalo asi po hodince při nástupu do Monkovy doliny pod severními svahy Belianskych Tater pršet, a protože je vápencová, dost nás potrápila nejen sklonem, ale i kluzkostí. Nastoupaly jsme téměř 1000 výš.m na Široké sedlo 1826 m.n.m. Déšť sice ustal, ale sem tam se válela mlha a my nabraly trochu časového skluzu. Mířili jsme přes Kopské sedlo a Velké Biele pleso na Chatu při Zelenom plese 1551 m.n.m, kde jsme nocovaly. Původně jsme zamýšlely, abychom neztratily výšku, střihnout to přes Jahňačí štít 2229,6 m.n.m, ale rozpršelo se nevídaně, takže jsme zamířily rovnou na chatu. Goráče, negoráče, čvachtali jsme si v pohorkách jak vodníci. Takže nastalo odbahnění, vysušení a docela jsme přes noc i uschly, ovšem ne na dlouho – celou noc lilo jak o závod a kol dokola tekly proudy vodopádů, které tam zjevně za hezkého počasí neexistují.

2.DEN
Čeká nás velmi prudký výstup četnými serpentinami, při kterém je třeba překonat technicky obtížnější úsek, zabezpečený řetězy a tak je vhodné pohybovat se opatrně.Oblékly jsme pláštěnky a vyrazily do deště – nerady, ale přece. Déšť, jak jsme zjistily, vadí prvních deset minut, pak už je to jedno. Před sebou 8,5h pochodu zahájeno 500 výš.m výstupu na Sedlo pod Svišťovkou 2023 m.n.m. Kdyby mi někdo tvrdil, že značená trasa vede místo cestami potoky, rozhodně zůstanu doma. Když jsem se s tím smířila, zjistila jsem při exponovanějším stoupání, že vede dokonce vstříc vodopádu, v němž se ztrácí nejen značení, ale i vodící řetěz. Z báglem na zádech, holemi v rukou a pláštěnkou větrem omlácenou o ksicht jsme do toho šly a připadaly si jak v blbým filmu. Přehouply jsme se přes sedlo, kde dost fučelo, napily se, nacpaly do sebe sladkou tyčku, přioblékly a převázaly boty na sestup a namířily si to na Skalnaté pleso. Do té doby jsme nepotkaly živáčka a ani tady krom obsluhy nikdo nebyl. Dokonce nám paní z bufetu říkala, že je to první den sezóny, kdy tu není ani noha a pro nepřízeň počasí nejezdí ani lanovka na Lomnický štít. Tak jsme se tu trochu posilnily a vyždímaly – Ještěrka Ivča se šla tedy ždímat na lanovkové nástupiště a ty zatracený jednosměrný dveře ji nechtěli pustit zpátky, mávala a křičela jak zběsilá jen v tričku a kalhotkách na tom fujavci za sklem a my jsme ji ani nepostrádaly. Nakonec se nám ji podařilo včas objevit….Naše další kroky vedly okolo Zámkovského chaty 1475m.n.m Velkou Studenou dolinou na Zbojnickou chatu 1960m.n.m. Původní plán byla Malá Studená dolina, ale počasí nám v tomto směru moc na výběr nedávalo. Na chatu jsme se doplazily zcela vyčerpány krok sun krok Objednaly si pivo, zjistily, kde je latrína, oblečení naskládaly do sušárny a při teplotě 3°C se po malém mejdánku rychle pakovaly do noclehárny pod peřinu.

3.DEN
Ze Zbojnické chaty vyrážíme na další etapu našeho putování do sedla Prielom 2290m.n.m, které patří k jedněm z nejobtížněji turisticky dosažitelných sedel ve Vysokých Tatrách. Při zvýšeném pohybu turistů je potřeba dávat pozor, nejen že padají kameny, ale mnohdy nezkušení návštěvníci ucpou cestu i na půl hodiny. Je ráno a my vyrážíme nikoli do deště, ale do mlhy, takže pátá Ještěrka nevidí první a před sebou máme přes 8h chůze, občas lezení po čtyřech. Překonáváme sedlo ještě s dvěma kluky a jinak jsme tu sami v sychravé a syrové přírodě. Pod námi Zamrznuté pleso, ke kterému traverzujeme, kde jsou i v létě sněhové jazyky. Postupujeme velice opatrně, mačky nemáme a celkem to smeká.
U Zamrznutého kotla odbočíme na chodník, který nás zavede do sedla Polský hřebeň 2199 m.n.m a odtud nádhernou stezkou zvanou Kvietnica na Sliezký dom 1670 m.n.m. Potkáváme nerušeně se pasoucí sviště. Výhledy jsou zahalené do mlhy, ale alespoň už nějaké jsou.Po malé pauze vyrážíme po Magistrále přes Batizovské pleso na Sedlo pod Ostrvou a scházíme na Popradské pleso 1494 m.n.m. Stoupání bolí, ale klesání je za trest. Domáháme se slovenských halušek s brynzou, které nejsou na jídeláku, ale jsme tak dotěrné, že si je kuchař vycucal z prstu a dostaly jsme je. Konečně jsme taky viděly sprchu – není nic úžasnějšího.

4.DEN
Poslední den naší vysokohorské turistiky jsme završily výstupem na Rysy 2499m.n.m, které jsme upřednostnily před Köprovským štítem. Těžká, ale asi nejpopulárnější túra hlavně kvůli nádhernému výhledu z vrcholu. Cesta je poměrně pohodlná, úsek nad Žabími plesy zajištěný řetězy však bývá problematičtější vzhledem k velkému množství turistů procházejících v obou směrech. Zvýšenou pozornost vyžaduje přechod sněhového pole nad Chatou pod Rysmi.
Ráno zalité sluncem dávalo příslib krásného dne a opravdu přes naší po třech dnech nastřádanou únavu, jakoby jsme ožily a s chutí se daly do stoupání. Tentokrát jsme odlehčily a bágly nechaly v depositu a na 7h túru vzaly jen to nejnutnější. Nastoupaly 1000 výš. m a dosáhly vlastně jediného našeho vrcholu. Pravda, lidí tu bylo požehnaně a možná jsme zalitovaly, že není hnusně, protože samota v horách má sílu. Ale bylo tu nádherně. V chatě pod Rysmi jsme se občerstvily a vydaly se na sestup. Po cestě vyzvedly batohy a spěchaly na Štrbské pleso 1355 m.n.m a odtud zubačkou do Štrby. Zde si dáváme výtečnou večeři a nastupujeme na vlak do Kolína. Uléháme zemdlené, ale šťastné. Ve 3h ráno jsme doma a v podstatě bychom si daly ještě něco malého navrch. Cítíme se jako hrdinky, protože jimi jsme! Vydržely jsme to, vrátily se celé a ještě z toho máme radost.
Díky za nevšední zážitky Ještěrce Blance Šafránkové a budoucí člence Hopsuku, která to celé dala do kupy. A zvlášť dík obětavým fotografkám, které přes tu dřinu stihly ještě zaznamenávat momentky naší výpravy.

S pozdravem Ještěrka Jitka

Autor: Ještěrka.Jitka Vydáno: 20.12.2009 21:11 Přečteno: 70179x Hodnocení: 5 (hodnoceno 1x)

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk