HANNAH ROCKY CAMP 2010

Tak tohle je výhradně ještěrčí výprava a moc jsme se na ni těšily. Využily jsme nabídky CK Alpy a vyrazily začátkem června na 4 dny do Predigtstuhlu, oblast Dachstein. Naší hlavní náplní mělo být zdolání několika klettersteigů, což se také stalo, ale o překvapení během pobytu nebyla nouze.
Ve čtvrtek ráno jsme našlapaly auto vší potřebnou i nepotřebnou výbavou a vzaly jsme směr Rakousko. Ubytování jsme měly zajištěno ve stanech od Hannahu a skoro to vypadalo, že jsme testovaly nové modely. Večer jsme se přivítaly se všemi ostatními účastníky a hlavně našimi guidy, které jsme měli k dispozici. Všichni jsme se rozřadili podle gusta na aktivitu, kterou si troufáme zvládnout a vzhledem k tomu, že se nabízelo lezení v přírodním výcvikovém areálu, kletterseig pro začátečníky a kletterseig pro zkušené, neváhaly jsme ani minutu a navzdory nulovým zkušenostem jsme se zapsaly do družstva č.3. Naše skupinka zdolala navou ferretu Hallstatt a bylo to takové milé namlsání se a výzva na další zdolávání výškových metrů. Poté nás vpustili do výcvikovém areálu, kde byly zbudovány důmyslné tréninkové ferratky s různými obtížnostmi od A do E a spoustu vysutých lávek a lan a traverzíků a žebříků – prostě takový opičí ráj.
Další den z obavy kazícího se počasí nebylo všem umožněno vyrazit na jednu z nejdelších a nejnáročnějších ferrat této oblasti Seewand, tak jsme si alespoň vydupaly nádherný klettersteig zvaný Sissi s obtížností C a D. Po polední siestě ovšem nabraly události rychlý spád. Těžko popisovat, bylo by to na další příběh, ale octly jsme se navlečení v neoprenu v zajetí ledových kaňonů a absolvovaly sérii skluzů a skoků v tý strašný ledárně a úžasně jsme se bavily. Počasí nás nakonec dostihlo v podobě poctivé horské bouře, kdy se tak trochu tajil dech, ale večerní promítačka nás přivedla na jiné myšlenky.
Je poslední den našeho pobytu a někteří balí kvůli počasí dříve. My chceme urvat, co se dá a tak nás dva z našich průvodců berou na 3 malé ferraty v blízkém okolí, abychom mohly kdykoli ustoupit z nebezpečného terénu. O co jsou kratší, o to jsou malebnější a adrenalinovější. Prostě paráda. Takže jsme si to zase užily a balíme a mažeme domů a jsme plné dojmů a unavené a šťastné a tak to má být. :-)

Zdravím a příště s novými zážitky Ještěrka Jitka

PS: musím se ještě zmínit o našem báječném fotografovi, jímž byl Petr „Pepe“ Piechowicz, který v rámci HANNAH ROCKY CAMPU 2010 dokumentoval celý průběh a jeho celý článek najdete v časopise LIDÉ A HORY 4/2010. Určitě na to mrkněte – možná budem i slavné :-)