Viadukt na n-tou aneb pořádně naddržení lezci

Tak Já a Soused (Honza, 12 let) sme po tom tejdnu, co venku chcalo byly dost smutní, nedalo se toho moc delat (Bouldrovka nebo něco takovýho fakt postrádáme na pobaveni), internet už nás přestal pomalu bavit. Ještě že naděje umírá poslední, ve středu sem razil do práce jako normálně a kolem 10-té ráno se udělalo nádherný sluníčko. Tak si říkám to by bylo perfektní na nějakej ten "Kvak". Přijedu domů a po půl hodince soused u mne. Říkám to je sakra pěkný počasí, co? Ale asi to bude ještě mokrý.
Honza : "Hele tak jedem někam?!"
Steebe : "Fakt jo?"
Honza : "No jasny jedem!"
Steebe: "Tak jo! Balím to nejnutnější, zkusíme ten druhej pilíř, co lez Běhy!"
Honza : "OK"
Do patnácti minut sme byly v plny polní na kolech a skotačili sme si to k viaduktu, kola hodíme do trávy. Pohůdka, dojdem až na ono místo na viaduktu. Sfouknuli sme si to dolu po laně, a už nandávám ty pekelné lezečky a jedem na TR. Prásk, prask, prásk, madlo vedle madla. Zodpovědně sem každej chyt pořádně natřel tím sušícím lezeckým prachem (Mg). Madlo vedle madla, vobčas nějaká malá mrška, ale to se vpohodě dalo, protože vedle byl zas chyt jako kráááfa. Sem tak v 1/3 a Honza volá ze chce taky už sakra něco dělat... OK pouštím se, spustil mne dolu, prohazujeme si role. Šup a už Jenda leze, no řek bych že mu to jde lépe než v „Sakrblé" (7), kde začátek je celkem náročnej. Vobčas zanadává, co to je za pidi chyt, ale třeba ho chytnul špatně, kdo ví. Možná sem tam jen nechtíc obtisknul prsty. Po třech minutách je v místě, kde já skončil, a skouší to dál. Vylez tak do půlky, takže tak o 5 metrů výš. Něco mi i naběloboval :-D. Chvilku se držel, šup do nějaký jebky a už ji neudržel, v pohůdce si odsednul, lano zapružilo, přesto úctyhodný výkon. Tak si tam nahoře tak chrochtá, jak si to dal aspoň do půlky, a já ho obdivuju. Je to takovej začátečník na skále, pro něj lezení znamená zábavu (nebezpečí se raději vyhejbá) a to je dobře. Do něčeho většího se moc nehrne a tak má zatím na kontě nějaký 4- RP na Pašince a tu hezkou spáru za 3, co voblezem pokaždé když tam jsme. Ale že si dneska dal viadukt do půlky, tak z toho sem teda netušil. Spokojeně dosedá spouštěný lezec na zem a ukazuje mi nabušené bandasky. Trochu se směju, no spíš oba se smějem... Byl to mazec. Chvilku kecáme o tom, co, kde a jak. Hodně o těch pidi skobách „ze stavebnice merkur" J a i o nejtěžším kroku jde řeč... A už se zase navazuju, vyhupkám to do půlky a pomalu lezu dál. Celkem to jde. Madlo vedle madla, vobčas nějaká boule. Zatím to je celkem pohůdka, ale tři metry pod tím nápisem 19XX (ty první dvě čísla mam v prstech a na další sem nekoukal) jde do tuhého. Vše pořád pečlivě bílím a to mne vysiluje. Měním ruce v každém chytu. Soused to chce taky později nejspíš dát (lepší než jít tím pralesem). Dovzlínám za ty pidi jebky nahoru a chytám levej horní roh nápisu. Celkem to je mazec, ruka klouže, stavím nohy, šup ať už sem pryč. To je fakt nepříjemně příjemné :-). Tak to tak vyšmajdám nahoru, metr pod hranou nahmatávám chyty a nikde nic! Bočák nikde, samá rovná plocha, tak buď a nebo. Chytám nějakou malou rabajs plošku. Hups a už konečně držím tu hranu nahoře. Paráda, mám to na TR a to takřka hned napoprvé. Soused už na mne ječí, že se s tím párám a že musíme pěkně šlápnout do kol, aby sme dojeli jen tak tak za světla domů. Přehazuju lano přes zábradlí a fičím dolů, rychle stahávám, šup do bot z těch lezek. Smotat lano a už si to pádíme tím klíšťovým pralesem nahoru. Kola tam sou. Plni dojmů (oba) razíme cestu domů. Dneska se zadařilo oběma. Škoda jen, že nebylo víc času. Napsal Steebe

Autor: