Vysoké Tatry počtvrté

Ptáte se, jestli je to vůbec možné, jezdit stále do Tater? Vždyť už to tam musíme mít zběhané zleva doprava a zepředu dozadu a taky kolem dokola... A máte pravdu. Některá místa i vícekrát. Ale když nám je tam tak dobře...

Je středa 22.8. 2012 22.00 hodin a my opět stojíme na peróně s batohama, které sundáme ze hřbetu až v pondělí ráno. Řady letos trochu prořídly, z pěti Ještěrek je jen tříčlenné torzo, z toho jedna je lehce bezruká (pro nezasvěcené - Jitce ještě nesrostla zlomenina ruky, ale co?, chodit snad může, né? Je to drsňačka, jede těsně před reoperací oné pazourky, prý, že si chce ještě před nadcházející invaliditou něco užít! J). Každá z nás ví přesně co nás čeká, itinerář je nekompromisní, je potřeba „dozobat" resty z minulých ročníků a přidat něco nového! Takže, letos je výprava tematicky nazvaná: HONBA ZA VRCHOLY!?

Jó, jo, jde do tuhého, život nám utíká a je potřeba toho ještě tolik stihnout!

Pro někoho hrozná představa - drápat se celý den nahoru a dolů, tělo bolí, protestuje, nohy nešlapou, káč-káč-kačena, vypadá to, že jedinou odměnou je neskonalá únava... Ale omyl, odměnou jsou úchvatné výhledy a ničím nenahraditelný pocit, že jsme to my, holky šikovný, dokázaly...

První den, po kodrcání se na lehátku ve vlaku, nás čeká Slavkovský štít (2452 m), kam stoupáme z Nového Smokovce (973 m). Co by se tak dalo říci o tomto výstupu? Dřina, dřina a zase dřina. Když už si myslíte, že jste na konci, vyloupne se další hrbol, který je nutno zdolat. Ale! První vrchol je pokořen, a tak si zcela zaslouženě nahoře trochu zchrupneme, a teprve pak se rozhlížíme kolkolem. Sluníčko se přetahuje s oblaky, nakonec zvítězí a nám se otvírá výhled na všechny světové strany. Před námi dominantně trčí masív Gerlachovského štítu (2654 m) a vpravo se naparuje Lomnický štít (2633 m), pod námi se táhne Veľká Studená dolina, kde rozeznáváme Zbojníckou chatu, která bude naším cílem a nocležištěm následující den.Z vrcholu hřeben pokračuje až na svůj nejvyšší bod, nápadnou Bradavicu (2476 m). Cesta dolů vede po stejné trase, je dlouhá, otravná a namáhavá. A počasí? Celý den jak malované.

Odpočinek na Slavkovském štítu

Na Zbojníckou chatu (1960 m) tentokráte vyražíme přes Hrebienok (1285 m), Zamkovského chatu (1475 m) a Malou Studenou dolinou na Téryho chatu (2015 m), pak překonáváme Priečné sedlo (2352 m). Tady je na řetězech poměrně husto, „provoz" se zasekává kvůli těm, co tady nemají vůbec být - proč sem paní lezete, když se celá třepete? Bába jedna, takových už tady popadalo... Také pro Jíťu je sedlo velký soustem, s plnou polní a přeraženou rukou není na skále tak elegantní jako jindy, ale dává to velmi statečně...

Šplh Priečným sedlem

Na Zbojničku dorážíme v pořádku a právě včas - stíháme rychlé pivko na terase, odkud nás vyhání solidní sprška...

V útulném prostředí přečkáváme noc a ráno hurá do terénu! Tentokrát putujeme po známé trase z 1. ročníku, ovšem letos výrazná změna - vidíme na cestu J! Překonáváme sedlo Prielom (2290m), které patří k jedněm z nejobtížnějších turisticky dosažitelných sedel ve Vysokých Tatrách, a poté z Poľského hrebeňa (2200 m) doslova vybíháme na Východnú Vysokú (2428m), kterou jsme v minulosti nepokořily pro nepříznivé počasí. Tento vrchol má díky svému umístění v centrální části Vysokých Tater jeden z nejhezčích kruhových rozhledů a tak se kocháme, blbneme, fotíme se a chechtáme svým prudce inteligentním vtípkům. Odhaklikávám další vrchol!

Vrchol Východné Vysoké

Gerlachovský štít a celou Velickou dolinu máme jako na dlani. V dálce hluboko pod námi, můžeme spatřit Sliezsky dom, ke kterému budeme sestupovat. Na západě se otevírá pohled na Vysokou a Rysy. Jihovýchodním směrem nás zaujme špičatá Bradavica a vzadu za ní oblý Slavkovský štít. Východním směrem vidíme téměř celou Veľkou Studenou dolinu, nalevo mohutný masiv Ľadových štítů, vzadu Pyšný a Lomnický štít a napravo Prostredný hrebeň s Prostredným hrotom. Na severu se v bezprostřední blízkosti před námi vypíná Svišťový štít a vzadu vpravo od něj můžeme vidět Belianske Tatry. Prostě paráda. Odsud pokračujeme nádherně rozkvetlou Kvietnicou na Sliezský dom, kde se proti nám prochází ještě nádhernější nevěsta na jehlách a dlouhé róbě a pořizuje fotky do albíčka - sebekriticky si prohlížíme naše pohory, zplihlé vlasy a propocená trika a také pořizujeme foto do albíčka a jsme takto nadmíru spokojené a neměnily bychom. Počasí nám neuvěřitelně přeje a my scházíme do Tatranské Polanky, kde se zubačkou přemísťujeme na Štrbské pleso a snažíme se najít ubytovnu. Zprvu nevěříme,že v té, na první pohled vybydlené budově, může být nějaká cimra k přenocování? Nakonec jsme mile překvapeny, chrochtáme si ve sprše opravdu luxusně dlouho a ráno vaříme snídani v nefalšované kuchyňce! Paráda - všem můžeme jen doporučit, za dobrý peníz příjemné zázemí a vstřícné jednání.

A máme tu závěrečný den, chystáme se pokořit poslední naplánovaný vrchol - Kriváň (2494 m), národní symbol Slovenska.

Brzo ráno vyrážíme cestou podél Štrbského plesa, které je bez těch lidí nádherné - jen my a kačeny! Kupodivu naše nohy vyšlapují v ostrém rytmu, žádný stín únavy nebo tělesné vzpoury. Předpověď počasí je na dnešek bohužel nepříznivá, na Slovensko se z Čech valí deště a bouřky. Né, jen né bouřky! Zatím je však teploučko, jdeme v kraťasech a tílečkách...

Popis cesty na Kriváň patří asi k jiné hoře, dočetly jsme se o ní, že je nenáročná, nezajímavá a fádní. Jdeme asi jinudy!? Jsme naprosto unešené z bělavých kamenných cestiček vlnících se lesním porostem, který začíná řídnout a les střídají kosodřeviny a krásně rozkvetlé vřesy, najednou se otvírá rozhled po okolí, to vlevo jsou určitě Roháče - holky, tam jsme byly před dvěma roky! I sklon stoupání je příjemný, ten se prudce mění až hodinu před vrcholem, a to značně - terén je najednou nenáročný pouze pro kamzíky! Začíná nepříjemná, strmá a kamenitá cesta, následuje hřebínek Malého Kriváně a už jsme před závěrečným výstupem na Kriváň. Cesta je nepříjemná, ještě, že neprší, jak to asi vypadá při národním výstupu na Kriváň, když tudy proudí stovky lidí najednou? Nechápeme a stoupáme, ba někdy i lezeme k vrcholu - a jsme tady! Maximální spokojenost, jsme na našem třetím vrcholu, je ještě vyzdobený z minulého týdne, právě tehdy sem proudily ty masy národohrdců, chápeme je, my máme taky svůj Blaník...

Ozdobený Kriváň

Brrr, zima, vichr z hor, my stále „na lehko", vrcholové foto a pak najednou jeden milý Polák praví: Já vás znám, minulý rok jste byly na Orla Perč! Tak to je vrchol! Konec korunuje dílo, a tohle je pořádná koruna! Nějaký polský turista nás viděl v Polsku, na nejtěžším treku v Tatrách vůbec, a p a m a t u j e s i n á s ! "My ji tehdá přelezly celou" říká Bláňa, a miluje ho v tu chvíli! Kolik že bylo či je těch vrcholů? Jsme hotové tatranské celebrity...

Teď už jen hupky dolů, na véču do koliby a na lehátko do vláčku.

No, myslím, že o Tatrách už teď víte dost, tak se nechte inspirovat a navštivte je také. Určitě si to užijete....

Zdraví Ještěrka Jitka, Blanka a Oli.

, , , , , , , , , , , , ,

Legenda k fotogalerii:

1. Slavkovský štít; 2. rozled ze Slavkovského štítu; 3. Téryho chata; 4. Priečné sedlo; 5. Zbojnická chata; 6. Polský hrebeň; 7. Pod Východnou Vysokou; 8. Zamrznuté pleso; 9. Východná Vysoká; 10. Odpočinek v Kvietnici; 11. Štrbské pleso; 12. Na Kriváň; 13. Pod Kriváňom; 14. Také pod Kriváňom

Autor: