BESTIE MAŘENKA

Bylo to po jaru, nebyla to žádná velká výprava, ale ráda bych se přesto podělila o zkušenost a proto píšu o krásném jarním dni, kdy jsme plné očekávání vyrazily na Svatojánské proudy na Vltavě, kde se podle břehu tyčí 90m masív zvaný Mařenka. Přestože má skála tak něžné romantické jméno, je to pěkná mrcha a dala nám fakt dost zabrat.

Za prvé - jistý lezec, kterého jsme potkaly na Pašince, nám o ní básnil a z naší skály měl velký respekt, takže se zdála být dobrou volbou.

Za druhé - vybraly jsme si ji pro nácvik vícedélkového lezení, kterému jsme se chtěly následně věnovat v cizině.

Za třetí - dostatečně jsme se na to vybavily - Běhy nám krom 80m lana poskytl i vklíněnce, skoby, kladivo a nějaký háček, na kterém se prý visí při zatloukání - tahle představa mě hodně pobavila - jak táhnu na sedáku kila železa a pak si odsednu do háčičku, abych se mohla rozpřáhnout kladivem J

No, nadšení nám nechybělo. Ovšem Mařenka byla velkým překvapením. Lehké cesty neodjištěné a těžší sem tam něco. Prostě bylo nutné užívat i vlastního materiálu a morál vytáhnout až někde z paty.

Ti mravenečkové v kolečku jsme my

Výběr první cesty mi nebyl z průvodce úplně srozumitelný. Zdálo se, že lezu chvíli 4 a chvíli 7. Moc jsem skále nedůvěřovala. Pro mě nedostatečné množství borháků, jsem doplnila sem tam vklíněncem a dobře mi tak, protože mi skála pod rukama rupla a já se urvala , ještě k tomu do pendlu. Ale můj vklíněnec to vydržel. S vytřeštěnýma očima jsem zírala pod sebe a nad sebe a trochu mě přešel humor. Přesto jsem to nehodlala vzdát a vybrala jsem si jinou cestu.

A jak vypadala další morálová cesta na Mařence? Když se mi podařilo odlepit se od země, první jištění bylo na předskalí kolem stromu, což je velký luxus. Druhé byla stará rezavá skoba, třetí ještě rezavější pidikroužek, nad ním moje smyce, která se nezdála být až tak festovní, vklíněnec nebyl kam vrazit, nad sebe jsem neviděla, nahoru to nešlo a dolů se mi nechtělo. Když jsem si spočítala, kam případně poletím, vypadalo to, že se proletím skrz větve stromu a možná sebou vezmu i Ještěrku pode mnou. No prostě jsem se vydrápala nahoru na polici jako smyslu zbavená a naštěstí objevila slaňák.

A tímto mé pokořování milé Mařenky skončilo. Tolik morálu v sobě tedy nenacházím. Prostě jsem se tam vybála jako svině. Přesto může být tento článek pro někoho příjemnou výzvou...

Všem přeji tu mrchu pokořit!

S pozdravem Ještěrka Jitka

Autor: Ještěrka.Jitka Vydáno: 5.1.2012 17:38 Přečteno: 2955340x Hodnocení: 2 (hodnoceno 4x)

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk